Chanovicko a Kadovsko

Oblast mezi obcemi Chanovice a Kadov na klatovsku, je unikátní především díky svojí velmi zachovalé a čisté přírodě. Smíšené lesy, pole, louky a rozsáhlé pastviny jsou doslova posety žulovými balvany a kameny, které se tu jakoby mimochodem povalují snad na každém kroku. Tak tenhle kousek krásné přírody jsme se s Pištou vydali prozkoumat druhou listopadovou sobotu.

Náš výlet jsme započali v obci Chanovice. Po odstavení auta na parkovišti u základní školy, jsme se vydali vzhůru do lesa naučnou stezkou Příroda a lesy Pošumaví, která zde právě začíná. Stezka není nijak dlouhá, měří zhruba dva kilometry.

Naučná stezka “Příroda a lesy Pošumaví v Chanovicích” vede ze zámeckého areálu parkem
a vrchem Chlum (s nadmořskou výškou 608 m) k Expozici lidové architektury. Je zaměřena
nejen na přírodní zajímavosti, ale i na dlouhou cestu obnovy lesa od semínka až k využití dřevní
suroviny. Nabízí rovněž pěkné výhledy do okolní krajiny a na Šumavu. Na devíti zastaveních
seznamuje návštěvníky s významnými rostlinami, živočichy i geologickými poměry v našem
okolí. Dává také nahlédnout do práce státního podniku Lesy České republiky a do činnosti
Mysliveckého sdružení Chanovice. Zajímavostí je Žižkův kámen, k němuž se vztahuje pověst
o putování Žižkova vojska prácheňským krajem. Součástí stezky je zastavení u lesovny z roku
1874, která představuje počátek tradice zdejší dřevovýroby. Trasa vede k nové rozhledně,
o jejíž výstavbu se postaraly obec Chanovice a občanské sdružení Panoráma. Rozhledna
na vrchu Chlum je postavena s mottem “Prácheňsko jako na dlani”, je vysoká 30 m a lze
z ní vidět celou Šumavu, od Českého lesa po Českokrumlovsko, dále Blatensko a Brdy. (Zdroj – web obce Chanovice).


Po absolvování naučné stezky v Chanovicích, jsme zamířily po žluté turistické značce na jihovýchod. Cesta vede mezi loukami a lesem. U hlubokého rybníka se nám ale ztratila a do obce Slatina jsme tedy došli neznačenou cestou. Slatina je známa především díky svému kamenolomu, nacházejícím se zhruba půl kilometru severně nad vsí. Zdejší žula je mimořádně kvalitní a krom klasického zpracování na dlažbu, obrubníky a různé desky, posloužila i na stavbu pomníku Voskovce a Wericha na Olšanských hřbitovech, či na schody z Karlova mostu na Kampu.

Přímo před areálem lomu se také nachází unikátní a nejtěžší sluneční hodiny v Čechách. Jsou vyrobeny z jednoho kusu odlomeného kamene, 4 m dlouhé, 3 m vysoké a vážící zhruba 9 tun.

Jen kousek nad lomem Slatina, po levé straně silnice, se v přilehlém lese nachází starý židovský hřbitov. Je obehnán vysokou kamennou zdí a jediný přístup je přes velkou kamennou bránu. Náhrobků je zde zhruba 170, některé jsou i na své stáří poměrně zachovalé. Je to zajímavé místo se zvláštní atmosférou. Z celkem pochopitelných důvodů není cesta k hřbitovu od silnice nijak označena.

Naše cesta pokračovala dál po cyklostezce č. 2162, na kterou jsme se napojili na rozcestí nad rybníkem Starý Budětín. Ta nás zavedla do Kadova. Tady jsme si prohlédli tvrz Kadov a kostel sv. Václava a napojili se na naučnou stezku Okolím Kadovského viklanu.

Naučná stezky okolím viklanu má celkem 13 zastavení. Trasa začíná u Hydrobiologické stanice Velký Pálenec. Poté vede po hrázi rybníka Velký Pálenec a pokračuje dále zhruba jihozápadním směrem osadou Vrbno, odtud na obec Kadov a končí u skupiny balvanů, zvaných Velký čertův náramek. (Zdroj – web obce Kadov).

 

Viklan samotný se nachází v těsné blízkosti obecního úřadu a je to opravdu kus kamene. Jedná se o nejznámější český viklan, jeho proporce jsou impozantní, v obvodu zhruba 11 m a váha 30 tun. Stojí na menší, asi metr vysoké skalce a dosedá na ni minimální plochou. V roce 1985 byl prohlášen za přírodní památku.

Cesta od viklanu po naučné stezce vedla po silnici do obce Vrbno. Počasí se horšilo, zatáhlo se, zvedl se vítr a začalo drobně pršet. Proto jsme naši trasu zkrátili a ve Vrbnu, místo na jih k rozhledně Pětnice u Čečelovic, se dali naučnou stezkou dál, na rozcestí Velký Pálec, kolem stejnojmenného rybníka. Naučná stezka zde končí, dál jsme šli po žluté na západ. Prošli jsme obec Pole a došli do Bezděkova. Tady jsme si kousek zašli odbočkou, k místu zvanému menhir Bába.

Na pravém horním rohu velkého bezděkovského rybníka, na malém kopečku, stojí Bába, tedy menhir Bába. Jedná se o téměř 3 metry vysokou sochu vytesanou z hrubozrné žuly. Jejím autorem je Jiří Šulc, který ji v 80-tých letech vytesal, prý proto, že chtěl tento zapadlý kraj něčím oživit. Vedle sochy je také několik dalších větších kamenů, včetně malého žulového křesílka, z kterého je pěkný pohled na rybník. Při naší návštěvě bylo celé místo ozdobeno pentlemi, neboť se tu prý, jak nám prozradila paní trhající zde šípek, slavila nedávno veselka.

Z Bezděkova už jsme to měli jen kousek, vzali jsme to kolem obrovského areálu na zpracování dřeva a po cyklostezce č. 2162 zpátky do Chanovic k autu. Celá trasa našeho výletu měřila zhruba 25 km.

Záložka pro permanentní odkaz.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *