Písecké hory – část 2. – Vysoký Kamýk

Písecké hory, tedy jejich horní část poblíž města Písek, kterou  jsme s Pištou navštívili minulý víkend, se nám opravdu líbily. Dlouho se nerozmýšlím, je volná neděle, na prosinec celkem hezky, tak zkusíme dorazit ten zbytek.

 

Vyrážím s Pištou v neděli brzy ráno, silnice jsou prázdné. Za Pískem odbočuji, projíždím kolem slavného rybníka, jehož břehy prý při nahánění dosahují k samému kraji a zastavuji v miniaturní vesničce Nová Ves u Protivína. Je tu opravdu jen pár chalup, v jejímž středu, u pěkné kapličky parkuji. Ještě přezout boty a vyrážím silnicí po cyklostezce 1091 směrem na jihovýchod, co nejrychleji se skrýt v lese.

Po chvíli opouštíme silnici a polní cestou, v minulosti sloužící jako formanská cesta, následujeme naučnou stezku Zelendárky a vcházíme do lesa. U rybníka Na Rejčavých, se chytáme žlutého TZ a měníme směr na zhruba severovýchod. Je vidět, že tahle část lesa je od nějakého velkého města dost vzdálená, turistických zajímavostí tu, s porovnáním se severnější částí poblíž Písku, je opravdu poskrovnu. Moc lidí tu nepotkáváme, les je tichý, zahalený lehkou mlhou. Ale i to má své kouzlo.

Krom malé odbočky na rozcestí Zlatá louka nikde nezastavujeme a po čase jsme tak na dosah nejvyššího bodu našeho putování. Na rozcestí Vysoký Kamýk odbočka se stáčíme doprava a po modrém TZ, smíšeným lesem s převahou buků, dosahujeme vrcholu Vysoký Kamýk (627 m). Na malé plošině, v čtvercově uspořádaném valu se nachází důležitý trigonometrický bod, o čemž informuje i nápis vytesaný do velké žulové desky. O kus dál se pak zapisujeme i do vrcholové knížky.

Největší zajímavostí je však opodál stojící kamenná rozhledna, jež prošla v roce 2011 rozsáhlou rekonstrukcí, kdy byla doplněna o ocelovou konstrukci, zachovávající její sedmiboký půdorys. Díky tomu je nyní možno z výšky téměř 33 metrů pozorovat rozsáhlé okolí. V době naší návštěvy je ale zavřená, což se v tuto dobu dá pochopit.

Scházíme dolů na rozcestí Vysoký Kamýk, kde pokračujeme dál po zelené. Ta nás z přírodního parku na nějaký čas vyvádí a pěknou polní cestou tak vcházíme do vísky Všeteč. Po vrstevnici vrchu Zdoba (574 m) putujeme zhruba jižním směrem, chci se alespoň z dálky podívat na jadernou elektrárnu Temelín. Nad rozcestím Pod Zdobou je na elektrárnu částečně vidět, trochu mně překvapuje její velikost, představoval jsem si jí podstatně větší.

Dál pokračujeme po modré osadou Shon na severozápad, kde se od zdařilého dřevěného rozcestníku, asfaltkou pod kopcem Pecivál (604 m), vydáváme neznačenou cestou najít studánku. Povedlo se nám to. Králova studánka, jak se tento pramen krytý dřevěnou boudou nazývá, je jen několik desítek metrů od cesty. Podle pověsti se vodou z ní osvěžil i král Václav IV., který zde byl kdysi na lovu zvěře. Já to ale raději neriskuji, mé zkušenosti s lesními prameny nepatří k nejpříjemnějším.

Než dojdeme na rozcestí Pařezí, což jsou nějaké dva kilometry, prožíváme ještě menší adrenalinovou vložku, když nám do cesty vejde pěkně stavěný divočák. Naštěstí má ale asi dobrou náladu, takže si nás jenom letmo změří a klidným krokem zas pokračuje ve své cestě.

Vracíme se po stejném úseku cesty, po jakém jsme šli ráno. Děláme si ale ještě malou odbočku k rybníku Na Rejčavých, někdy též zvaného Reidův rybník. Ten je nyní vypuštěný, ale na jeho břehu stojí velice pěkná boží muka. Vypadají velmi zachovale, v jejích čtyřech nikách (výklencích) jsou vyobrazeny postavy světců – sv. Marie, sv. Huberta, sv. Eligia a sv. Petra.

Zpátky na náves k autu se dostáváme chvíli po půl třetí odpoledne, v nohách máme zhruba 22 km, které nám trvalo ujít 6 hodin a 15 minut. Jak jsem zmínil v úvodu, v porovnání s lesem okolo Velkého Mehelníku tu tolik turistických zajímavostí není, ale i to je možná dobře, člověk si tu může v klidu, bez přebujelého turismu vyčistit hlavu.

Přírodní památka Zelendárky (ev. číslo 993) je soustava deseti rybníků na potoce Divišovka a jeho přítoku, rozkládající se zhruba 3 až 5 km východně až severovýchodně od města Protivína v okrese Písek, poblíž osady Nová Ves u Protivína, části obce Žďár, a Těšínova. Soustavu tvoří rybníky Skopec, Čejka, Zukáček, Uchcánek, Starý u Nové Vsi, Kolářů u Nové Vsi, Na Rejčavých, Starý a Nový u Krče a Mlýnský u Krče. Chráněna je nejen soustava rybníků, ale i přilehlé břehové porosty, porost hrází a okolních mokřadů. Rezervace byla vyhlášena v roce 1985 na ploše 30,5681 ha. Název je převzat od stejnojmenné samoty (hospodářského dvora) severně od Nového rybníka u Krče. Část přírodní památky se nachází na území přírodního parku Písecké hory.

Chráněné území slouží jako přirozené sídliště několika chráněných druhů rostlin a živočichů a jako doklad charakteristického prvku jihočeské krajiny – rybníkářství.

(Zdroj – Wikipedia.org)

Záložka pro permanentní odkaz.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *