Přírodní park Horní Berounka

Poslední výlet roku 2015 se odehrává těsně před Vánoci, na severním okraji Plzně. Cílem je procházka kolem řeky Berounky, jež se hned za městem zařezává do romantického údolí, lemovaného po obou stranách divokým, skalnatým terénem. Jako bod návratu volím Dolanský most.

Je pár minut po deváté ráno a Pišta už mě táhne pryč z parkoviště u kostela Svatého Jiří na Doubravce. Podcházíme železniční mostek a po červené stoupáme na vrch Chlum, na jehož úpatí se již pilně vrtá železniční tunel. Naším cílem je ale rozhledna na vrcholu, kam nás poměrně prudce stoupající lesní cesta zanedlouho také přivádí. Je těsně před Vánoci, takže nás ani nepřekvapuje, že jsme tu sami a rozhledna je zavřená. Po malé svačině klesáme dolů na autobusovou zastávku Bukovec, pár kroků odsud totiž začíná naučná lesnická stezka Zábělá.

Naučná lesnická stezka Zábělá, patří k jedněm z nejstarších na Plzeňsku, založena byla již v roce 1979. Měří necelých pět kilometrů a nabízí deset zastavení doplněných informačními tabulemi. Jejím hlavním tématem je především seznámení s lesním hospodářstvím a působení a vliv člověka na krajinu. Procházíme jednu zastávku za druhou a nadšení z tohoto místa stoupá, zvláště pak na skalnaté vyhlídce Kozí bouda, odkud je fantastický výhled na meandr Berounky pod námi. Za zmínku také stojí nedaleký krytý dřevěný most pro pěší a cyklisty.

Naučná stezka končí rozcestím Zábělá-rokle a tak pokračujeme dál po zelené. Cesta se zužuje v romantickou pěšinku vedoucí po úbočí skalnaté rokle, kde máme občas problém se vyhnout naproti jdoucím turistům. Pod námi řeka, nad námi do kopce zařezaná železniční trať. Tuhle část cesty si tedy rozhodně užívám. Po nějaké době pěšina pomalu klesá dolů k řece a my se tak ocitáme na pravém břehu řeky Berounky, kterou jsme doposud pozorovali jen shora. Protějšímu břehu vévodí Dolanský mlýn, náš bod návratu. Přecházíme tedy přes Dolanský most, který je zároveň prvním mostem jež přetíná řeku za Plzní a vracíme se zpět.

Opouštíme Dolanský mlýn a trochu krkolomnou a poměrně nelogickou oklikou se napojujeme na žluté TZ, které bude naším průvodcem téměř po celý zbytek cesty. Po chvíli scházíme do obce Druztová, kde následujeme odbočku vedoucí kolem malebného rybníku. Na kopci nad ním se pak ze zříceniny hradu Věžka kocháme parádním výhledem na klikatící se řeku, tentokráte zase z druhé strany.

V obci Druztová se žluté TZ spojuje s další naučnou stezkou – Po stopách Františka Malocha. Ta nás provází téměř celý zbytek cesty, i když po ní jdeme pozpátku. Většinu z jedenácti jejích zastavení prozkoumáváme, s vyjímkou zacházky k Čertovu mlýnu, protože nás už tlačí čas. Zajímavé jsou vyhlídky na řeku ze strání přírodní rezervace Háj. Od rozcestí Polesí-Háj dostává cesta zase dobrodružnější punc a mění se místy na pěšinu vedoucí úbočím strmého kopce. Nejzajímavější je asi úsek v místě přírodní památky s názvem Malochova skalka. Skalní výběžek a vyhlídka na řeku Berounku je místem, kde známý plzeňský botanik František Maloch (1862-1940) často trávil svůj volný čas, jeho památku na tomto místě připomíná pamětní deska umístěná na skále.

To už nám do cíle zbývá zhruba jen šest kilometrů pohodové cesty, zčásti přes plzeňskou část Bílá Hora. Ještě než pod bývalým tvrzištěm Pecihrádek překročíme podruhé a naposledy řeku, pozorujeme z mostu několik lidí, jak z ruky krmí ondatry, kterým se tady zřejmě zalíbilo a staly se místní atrakcí. Už se stmívá, když dorážíme zpět k autu, v nohách máme 22 km a a fajn pocit na duši z návštěvy tohohle malého plzeňského Grand Canyonu.

 

Záložka pro permanentní odkaz.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *