Poslední únorovou sobotu věnujeme výletu do kařezského lesa, na hranici plzeňského a středočeského kraje. Počasí je pořád ještě chladné, místy lze najít i pozůstatky sněhu, nicméně je chvílemi i slunečno. Vyrážím jen s Pištou na průzkum cípu lesa mezi Kařezem a Jivinou.

Poslední výlet roku 2015 se odehrává těsně před Vánoci, na severním okraji Plzně. Cílem je procházka kolem řeky Berounky, jež se hned za městem zařezává do romantického údolí, lemovaného po obou stranách divokým, skalnatým terénem. Jako bod návratu volím Dolanský most.

Písecké hory, tedy jejich horní část poblíž města Písek, kterou  jsme s Pištou navštívili minulý víkend, se nám opravdu líbily. Dlouho se nerozmýšlím, je volná neděle, na prosinec celkem hezky, tak zkusíme dorazit ten zbytek.

Naučná stezka s názvem Živé paměti krajiny Lužan, s velkou slávou otevřená v březnu roku 2015, nepatří svou délkou k nějakým rekordmanům, i tak má ale co nabídnout.

Písecké hory, jak už sám název napovídá, najdete u známého jihočeského města Písek. Označení  „hory“ je možná trochu nadnesené, protože nejvyšší vrchol – Velký Mehelník měří jen 633 m. n. m.

Na severním cípu Plzně se nachází celkem hustě zalesněná oblast. Lesy, rybníky, řeka Berounka a četné skály lákají obyvatele města k procházkám. A nejen je, objevit zase další kus přírody jsme s Pištou vyrazili i my.

Chladná listopadová neděle přinesla konečně první sníh i do nížin, sice to nebyla kdovíjaká chumelenice, ale na pěkný výlet to vydalo. S Pištou jsme se vypravili na jedno místo, které mne už delší dobu lákalo, les mezi Šťáhlavy a Kornaticemi.

Oblast mezi obcemi Chanovice a Kadov na klatovsku, je unikátní především díky svojí velmi zachovalé a čisté přírodě. Smíšené lesy, pole, louky a rozsáhlé pastviny jsou doslova posety žulovými balvany a kameny, které se tu jakoby mimochodem povalují snad na každém kroku.